V těchto dnech se ve městech Skuteč, Včelákov, Nasavrky, Seč a Pardubice koná projekt Oheň (bez)naděje, jehož cílem je připomenout osudy ležáckých a lidických dětí, které se staly oběťmi nacistického režimu během druhé světové války. Tento projekt, který se koná již pošestnácté, umožňuje školákům navštívit místa spojená s těmito tragickými událostmi. Velkým přínosem je osobní zkušenost, kterou si žáci odnášejí, a možnost zamyslet se nad historií na hlubší úrovni. Školáci se tak nejen učí o minulosti, ale také si uvědomují, jaké důsledky měly historické události na životy lidí, včetně dětí, které byly ve stejné věkové kategorii jako oni sami.
Deváťák Matouš ze Základní školy Komenského ve Skutči se vyjádřil k významu pamětní desky Marušky Hrdé, jež byla odvlečena nacisty v roce 1942. „Každý den kolem ní procházím,“ říká Matouš a dodává, že návštěva míst, kde se tragédie odehrály, mu pomáhá lépe si uvědomit, co se v minulosti stalo. Školáci navštívili různá místa, jako je lesopark Jiřího Potůčka, evangelický kostel v Pardubicích, a hrob Adolfa Švadlenky. Každé z těchto míst nese v sobě příběhy a vzpomínky, které přispívají k celkovému porozumění historickým událostem.
Osobní spojení a uvědomění si historie
Mezi účastníky projektu je také Elen, žákyně z základní školy v Nasavrkách. Ta sdílela své pocity o tom, jak během cesty najednou pocítila, že některé oběti byly stejně staré jako ona. „Je to právě to, že si uvědomím, že když se o tom mluví, tak si většinou říkám, že to budou staří lidé, dospělí. Že jsou to ty děti, to je pro mě zajímavé,“ řekla Elen. Tento osobní pohled je pro žáky velmi důležitý, protože jim pomáhá lépe chápat, jakou bolest a ztrátu tyto tragické události přinesly. Uvědomění si, že děti z historie měly podobné sny a touhy jako oni, činí tento projekt ještě přínosnější.
Podle vedoucího projektu Františka Bobka z Československé obce legionářské je připomínka těchto událostí stále velmi potřebná. „Je to potřeba pořád připomínat, protože v dnešní době je spousta takových vážných konfliktů a spousta lidí a dětí trpí nedaleko od nás,“ uvedl Bobek. Tento projekt tedy nejenže vzdělává o historii, ale také posiluje hodnoty lidskosti, empatie a potřebu chránit lidská práva. Žáci se z těchto cest vracejí s novým pohledem na svět a uvědoměním, jak je důležité bránit práva těch, kteří jsou v těžkých situacích.
Budoucnost a odkaz projektu
Na další části programu se žáci chystají vyrazit do Polska, kde navštíví lodžské nádraží Radegast, muzeum a lesní pohřebiště v Chelmnu nad Nerem. U památníku lidických a ležáckých dětí pak uloží zapálené svíce, které symbolizují vzpomínku na oběti těchto tragických událostí. Tímto způsobem se snaží žáci udržovat paměť o minulosti živou a předávat ji dalším generacím. V rámci projektu Oheň (bez)naděje se tak nejen připomínají konkrétní historické události, ale také se rozvíjí povědomí o důležitosti lidských práv a nutnosti bránit je.
Oheň (bez)naděje se tedy ukazuje jako důležitý projekt, který propojuje historii s osobními příběhy a pomáhá mladým lidem lépe chápat složité souvislosti naší minulosti. Učitelé a organizátoři projektu věří, že takové akce pomáhají budovat silnější a citlivější generaci, která chápe, že historie se netýká pouze učebnic, ale také lidských životů a příběhů, které je třeba si pamatovat a ctít. Mladí lidé se při těchto vzpomínkových akcích učí nejen o minulosti, ale také o důležitosti empatie a lidskosti v dnešním světě.
