Tanec byl od nepaměti spojen s rituály, oslavami a – především – s lidskou sexualitou a vábením. Zatímco v mnoha kulturách byl erotický prvek skryt v symbolice a stylizovaných pohybech, přelom 19. a 20. století, s nástupem kabaretů a nočního života, vynesl toto téma do popředí zábavního průmyslu a veřejné debaty.
Éra Kabaretu: Zrod moderní provokace
Zlatý věk kabaretů a music-hallů na konci 19. století, zejména v Paříži, znamenal revoluci v tom, jakým způsobem byla ženská smyslnost prezentována.
Moulin Rouge a Francouzský kankán
Ikonické pařížské podniky, jako byl Moulin Rouge (založen v roce 1889), se staly synonymem pro bouřlivou, nespoutanou zábavu. Hlavní hvězdou byl Francouzský kankán (French Cancan), původně odvozený z rychlejší varianty čtverylky. Ačkoliv to nebyl striptýz v moderním slova smyslu, byl na svou dobu šokující a nesmírně erotický:
- Vysoké výkopy nohou: Odhalovaly krajkové spodní prádlo, punčochy a podvazky.
- Zvedání sukní a jásot: Tanečnice záměrně zvedaly sukně, čímž provokovaly a „škádlily“ mužské publikum.
- Nespoutaná energie: Tanec byl divoký, plný smíchu a energie, což bylo v kontrastu s tehdejší rigidní společností.
Kankán představoval oslavu ženské nezávislosti a tělesnosti, a to i přes komerční podtext. Umělci jako Henri de Toulouse-Lautrec zachytili tuto éru v celé její syrové, ale fascinující kráse, čímž legitimizovali kabaret jako součást vysoké i nízké kultury.
Nástup Burlesky
Paralelně s kabaretem se rozvíjel žánr burlesky (burlesque), který měl kořeny již v 17. století. V USA a Evropě se ve 20. století proměnil v divadelní revue kombinující komedii, satiru a erotické vystoupení, které často zahrnovalo postupné svlékání. Burleska se lišila od čistého striptýzu důrazem na:
- Vtip a nadsázku: Tanečnice, jako byla slavná Gypsy Rose Lee, bavily publikum inteligentními monology a komickými scénkami.
- Estetiku a kostýmy: Svlékaní bylo rafinované, pomalé a velmi stylizované. Cílem nebylo jen odhalení, ale škádlení (tease), tedy vytváření napětí a vizuální krásy, často s retro a opulentními kostýmy.
20. století: Striptýz a jeho komercializace
S posunem společenských norem, zejména po druhé světové válce, se erotický tanec začal přesouvat k přímější formě: striptýzu (striptease).
Definice a Vývoj Striptýzu
Striptýz (z anglického strip – svléknout, tease – škádlit) je vystoupení, při kterém se účinkující postupně svléká za doprovodu hudby, s jednoduchou choreografií. První zmínky o moderním striptýzu se objevují koncem 19. století, ale masové rozšíření zažil ve 20. století, zejména v nočních klubech.
- Od Rituálu k Byznysu: Zatímco burleska si udržovala divadelní prvek, striptýz se často stal více komerčním a méně umělecky propracovaným.
- Sexuální Revoluce a Muži Striptéři: Až do 70. let 20. století dominovaly ženské striptérky. S nástupem sexuální revoluce se však začali objevovat i mužští striptéři (např. Chippendales), reagující na rostoucí poptávku ženského publika.
Současná éra: Tanec, Sport a Sebevědomí
Na přelomu tisíciletí se erotický tanec začal diferencovat do několika směrů – od čistě komerční zábavy až po uznávané sportovní a fitness disciplíny.
1. Pole Dance (Tanec u tyče)
Zatímco tyč byla dlouho neodmyslitelnou součástí striptýzových klubů, v posledních dvou desetiletích se pole dance(tanec u tyče) dramaticky proměnil ve fyzicky náročný sport a uměleckou formu.
- Sportovní Uznání: Moderní pole dance kombinuje tanec, akrobacii, gymnastiku a fitness. Důraz se klade na sílu, flexibilitu a složitost triků. Konají se mezinárodní soutěže, které jsou kategorizovány jako sport, nikoli jako erotické vystoupení.
- Sebevědomí a Emancipace: Pro mnoho žen (a stále více i mužů) se pole dance stal nástrojem pro posílení sebevědomí, sebepoznání a kontrolu nad vlastním tělem, čímž překonává stigma spojené s jeho původem.
2. Neo-Burleska
Zatímco tradiční striptýz zůstává komerční, neo-burleska zažívá renesanci, kterou proslavily hvězdy jako Dita Von Teese. Tento styl se vrací k rafinovanosti a divadelnosti:
- Umělecké Záměry: Představení jsou často propracované, vysoce stylizované a mají silný vizuální a divadelní podtext.
- Kontrola nad Erotikou: Klíčem je sebevědomá ženskost a kontrolující pohled. Tanečnice rozhoduje, co a jak odhalí, a využívá humor a nadsázku, čímž se odlišuje od pasivní role, která byla striptýzu často připisována.
3. Sexy Dance, Flirt Dance a Twerk
V rámci tanečních studií se objevují styly, které si berou erotické prvky, ale adaptují je pro běžné cvičení a rozvoj ženskosti:
- Sexy Dance/Flirt Dance: Tyto styly kombinují prvky latiny, orientálních tanců a jazzu s důrazem na ladné, smyslné pohyby a práci s tzv. S-faktorem (sexy protahování a držení těla). Cílem je zvýšení sebevědomí a posílení ženské stránky, ne veřejné vystupování za účelem sexuální stimulace.
- Twerk: Ačkoliv má kořeny v afrických a karibských tancích, získal globální popularitu jako provokativní taneční styl zaměřený na rytmické pohyby hýždí. Je často vnímán jako kontroverzní, ale v tanečních sálech je cvičen jako náročný a posilující styl.
Erotika jako součást umění a sportu
Historie erotického tance od dob Moulin Rouge ukazuje neustálou proměnu. Od kankánu, který byl společenskou vzpourou, přes burlesku, která povýšila škádlení na umění, a komerční striptýz, až po moderní éru, kde se pole dancestal respektovaným sportem.
Erotický prvek v tanci nikdy nezmizel. Pouze se vyvinul a diferencoval. Zatímco některé formy zůstávají v nočních klubech, jiné se přesunuly do tanečních a fitness studií, kde slouží ženám i mužům k posílení fyzické kondice, sebevědomí a uměleckého vyjádření. Ukazuje to, že tanec s erotickým podtextem nemusí být nutně jen o touze diváka, ale stále více i o síle a svobodném vyjádření samotného tanečníka.