Kvůli naprosté temnotě, teplotám blížícím se bodu mrazu a drtivému tlaku se až do konce 70. let minulého století vědci domnívali, že život v takzvané hadalové zóně, neboli v nejhlubších oblastech oceánů, není možný. Z výzkumů podle BBC ale vyplývá, že se některé mořské organismy tomuto prostředí přizpůsobily na buněčné úrovni, aby tísnivým podmínkám zvládli odolávat. Vědecký tým z Austrálie a Japonska nedávno natočil v rekordní hloubce 8336 metrů v Boninském příkopu u jihu Japonského souostroví rybu z čeledi terčovkovitých.
Hadalová zóna, která je pojmenovaná po řeckém bohu podsvětí Hádovi a sahá od šesti po 11 kilometrů pod hladinou moře, je domovem pro bohatý ekosystém mořského života navzdory na první pohled nehostinným podmínkám. Například v Mariánském příkopu panuje tlak 1086 barů, který vědkyně Abbie Chapmanová z londýnské University College London (UCL) pro představu připodobnila k pocitu, jako by na hlavě člověka stála stovka slonů.
Představa, že v těchto částech oceánu není život možný, panovala až do roku 1977. Vědecký tým ze Spojených států tehdy zaznamenal v hloubce téměř dvou a půl kilometru pod hladinou Tichého oceánu pomocí dálkově ovládaného plavidla stovky do té doby neznámých druhů mořských organismů.
Do letošního dubna byla za nejhlouběji žijící rybu považovaná Pseudoliparis swirei, kterou vědci v roce 2017 zaznamenali v hloubce 8178 v Mariánském příkopu.
Živočichové jako například některé druhy různonožců z řádu korýšů, nebo Pseudoliparis swirei mají vysokou míru organických molekul zvaných piezolity, které zabraňují tomu, aby se jejich buněčné membrány a bílkoviny pod extrémně vysokým tlakem rozdrtily.